Pondělí 30. dubna připadlo nejen na čarodějnice, ale rovněž na pro některé „vložený“ den mezi víkend a sváteční úterý. Proto jsme na tento den zvolili výuku v terénu, které mimořádně přálo i pěkné a teplé počasí.
Nejprve jsme využili služeb MHD a nechali se vyvézt na konečnou v Bedřichově, odkud jsme již vyzbrojeni mapou vyrazili za připravenými úkoly po trase Bedřichov – Královka – Slovanka – Janov.
První úkol byl nedaleko, ještě na kraji Bedřichova. Měli jsme poznat mapové značky. Každá skupinka si našla své místečko a teprve po splnění úkolu jsme se mohli vydat vzhůru Mravenčí stezkou.
Další úkol byl na konci strmého výstupu na křižovatce se silnicí. Tentokrát byla na řadě čeština – vyjmenovaná a příbuzná slova, hledání druhů slov, počítání samohlásek a podobně.
Teď už byla cesta pohodová a brzy jsme byli na Královce. Krásně upravený prostor jsme využili k relaxu a užili jsme si i herní prvky. Sotva zábava skončila, už nás čekal další úkol. Přečíst text a z vybraných slov napsat několik vět. Asi se sešlo pár opravdu zajímavých příspěvků, vzhledem k výskytu slov, jako je tragédie, jezero, profesor nebo Jablonec.
Nedaleko Královky to bylo jak na větrné hůrce. V silném větru jsme našli další úkol – napsat slova, která se rýmují se zadanými. Docela to šlo. Pak následovala příjemná procházka dolů k Hraběticím a za Tesankou na odbočce jsme si užili svačinku a matematiku. Spočítat, kolik vám v lese zůstane stromů, když jich jednou vykácíte pětinu a ze zbytku zase pětinu může být těžké, ale my jsme prostě škrtali stromy na obrázku a tak to bylo snazší, možná, protože i tak se sešlo několik, naštěstí podobných výsledků.
Pak jsme popošli za Hrabětickou kapličku na Severák, kde jsme bleskově vytvořili lesní skřítky a pak už spěchali na Slovanku. U rozhledny bylo schováno občerstvení v nedalekém mlází a tak jsme si tady pořádně oddechli. Když zrovna nefoukalo, mohli jsme si z vrcholu rozhledny užít pohled k Ještědu i na rýnovické paneláky. Zřejmě vykoukla i střecha školy.
Ze Slovanky jsme se vydali do Janova. Nad sjezdovkami na Severáku jsme měli schovaný předposlední úkol a energie nám evidentně nechyběla.
No a kousek pod vrcholem nás čekal poslední úkol, poznat okolní rozhledny. Pak už se jen rozloučit s místní mandelinkou topolovou a šup do Janova. Ukázalo se, že posledních 1200 metrů musíme urazit za 15 minut, takže jsme byli vděčni, že je to z kopce a občas jsme i popoběhli. Kousek nad Janovem byl schován poklad, dokonce jsme prý v tom spěchu nestihli najít všechny poklady zde poschovávané – ideální tip na výlet pro zbytek. Autobus jsme v pohodě stihli a výprava tak byla úspěšná.
